To, jakým způsobem se stát stará o své cyklisty, jakou jim buduje infrastrukturu a jakou ochranu jim poskytuje v rámci pravidel silničního provozu i výchovy řidičů ostatních vozidel, vypovídá o dopravní kultuře té které země.

Jízdní kolo používá pro svoji přepravu mnoho lidí na celém světě. Je to levný, ekologický a zdraví prospěšný způsob dopravy. Čím kopců prostší oblast, tím vyšší výskyt cyklistů. V Amsterodamu používá kolo pro cestu k vlaku tolik lidí, že u nádraží jsou vybudovány několikapatrové budovy určené pro odkládání kol, ve kterých je možné jich spatřit tisíce. V Německu zase vedle většiny silnic vedou oddělené vyasfaltované cyklostezky, umožňující zcela bezpečné cestování mezi obcemi na kole. I v České republice již existuje slušná cyklistická infrastruktura, zejména v posledních letech došlo ke značnému posílení cestování na kole.

Čeští cyklisté představují větší nebezpečí než jinde v Evropě

Jenže mezi cyklistikou v Česku a ve zbytku Evropy je přeci jen trošku rozdíl. Zatímco ve většině zemí je kolo používáno zejména k osobní přepravě, cyklisté užívají povětšinou takzvané citybajky a jsou běžným způsobem oblečeni, u nás potkáváme spíše cyklisty v dresech a na horských kolech. Což by samozřejmě samo o sobě nevadilo, kdyby se ovšem většina cyklistů nedomnívala, že právě jim patří komunikace včetně chodníků a že pravidla silničního provozu se vztahují na všechny kromě nich samotných. A tak čeští cyklisté představují pro ostatní účastníky silničního provozu mnohem větší nebezpečí, než je v Evropě běžné. Podle policie České republiky v roce 2016 zavinili cyklisté 2476 nehod, při kterých zemřelo 23 osob, 247 bylo zraněno těžce a 2016 lehce. Celkově měli cyklisté účast na téměř čtyřech tisících nehodách se 40 usmrcenými, z čehož je patrné, že více než polovinu nehod sami zavinili.

Čeští cyklisté představují pro ostatní účastníky silničního provozu mnohem větší nebezpečí, než je v Evropě běžné. Podle policie loni zavinili cyklisté 2476 nehod!

Chvíli na chodníku, chvíli na silnici. Chování zcela nevyzpytatelné

Za jedno z nejrizikovějších chování cyklistů lze považovat časté „střídání rolí“, kdy cyklista chvíli užívá chodník či přechod pro chodce a chová se tedy jako chodec, vzápětí pak jede po vozovce a chová se jako řidič. Nebezpečná je jízda po dvou i po třech vedle sebe, či dokonce jízda v pelotonu. Cyklistu lze celkem běžně potkat v jednosměrné ulici v protisměru a ne o světlené kolo za snížené viditelnosti také rozhodně není vzácným jevem. Vždy znovu mě udivuje víra cyklisty, že právě jemu se nemůže nic stát, jakkoliv prakticky není vidět.

Zákaz řízení může dostat i osoba bez řidičáku

Samostatnou kapitolou je alkohol. Stále je mnoho cyklistů přesvědčeno, že na kolo se zákaz jízdy pod vlivem alkoholu nevztahuje nebo že nemohou dostat zákaz řízení motorových vozidel, budou-li přistiženi na kole s alkoholem v krvi. Skutečnost je taková, že jediný rozdíl mezi řízením pod vlivem alkoholu motorového a nemotorového vozidla (v našem případě jízdního kola) je, že v případě nemotorového vozidla nebudou zaznamenány body. Ale sankce, tedy pokuta i zákaz řízení motorových vozidel budou stejné. Zde je třeba podotknout, že zákaz řízení motorových vozidel lze uložit i osobě, která není držitelem řidičského oprávnění. Důsledkem je pak nemožnost přihlásit se do autoškoly k výcviku, a také pokud by řidič přes zákaz motorové vozidlo řídil, dopustil by se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí se sazbou až dva roky odnětí svobody. Jízdní kolo tedy není ideálním dopravním prostředkem pro cestu do restaurace a zejména z ní, jak se mnoho lidí domnívá. Dokonce ani koloběžka ne, protože ta se pro účely silničního provozu považuje za jízdní kolo.

Řidič je cyklista, i když pojede na koloběžce

Z jednání cyklistů, ne zřídka agresivního, je patrné, že si neuvědomují či nepřipouštějí přestupkovou ani trestněprávní odpovědnost za své jednání. Pokud ale cyklista jízdou po chodníku nebo na přechodu zraní chodce, může být snadno stíhán pro ublížení na zdraví.

Co tedy musí cyklista nebo osoba jedoucí na koloběžce dodržovat? Jsou to veškerá obecná pravidla provozu na pozemních komunikacích, platná pro všechny řidiče, a navíc pravidla pro jízdu na jízdním kole. Těm jsou v zákoně věnovány dva samostatné paragrafy. Cyklista je tedy řidič jako každý jiný a jeho práva a povinnosti se příliš neliší od těch vztahujících se například k řidiči osobního automobilu.

Cykloparadoxy

Jízdní pruh pro cyklisty, stezku pro cyklisty i vymezený prostor pro cyklisty musí cyklista užít, jsou-li zřízeny. Na rozdíl od motorizovaných účastníků smí cyklista jet po krajnici. V obci ale nesmí jet v kterémkoliv pruhu, tuto možnost má pouze řidič motorového vozidla, a tam tedy cyklista musí jet při pravém okraji vozovky. Cyklisté smějí jet jen jednotlivě za sebou, tedy všechny případy, kdy cyklisté jedou vedle sebe včetně jízdy v pelotonu, jsou zakázány. K tomu jedna poznámka. Zkuste při jízdě mimo obec zatroubit na dva vedle sebe jedoucí cyklisty, abyste je upozornili, že je hodláte předjet. S vysokou pravděpodobností se dočkáte nemravných gest a nadávek. Přitom jsou to oni, kdo porušuje zákon, vy jste zvukové výstražné znamení k upozornění řidiče předjížděného vozidla mimo obec užili zcela v souladu se zákonem. Jeden z mnoha cykloparadoxů.

Povinnosti cyklistů vůči řidičům

Pokud stojí nebo se pomalu pohybuje kolona vozidel, smí ji cyklista objíždět nebo předjíždět z pravé strany (mezi vozidly a okrajem vozovky). Ale nesmí tak učinit v případě, že některé z vozidel odbočuje vpravo a dává znamení. Co si často cyklisté neuvědomují, je, že se před vjezdem na přejezd pro cyklisty musejí přesvědčit, zda mohou vozovku přejet, aniž by ohrozili sebe i ostatní účastníky provozu, a že smějí přejíždět vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.

V poslední době stále více vznikají přejezdy pro cyklisty přimknuté k přechodu pro chodce. Zde cyklisté, pohybující se výrazně rychleji než chodci, míjejí chodce v těsné blízkosti a ke střetu mezi nimi proto může snadno dojít. Právě na takových místech by měli být chodci i cyklisté opravdu opatrní.

Povinnosti řidičů vůči cyklistům

Jaké jsou naopak povinnosti ostatních řidičů vůči cyklistům? Jednou z důležitých a často opomíjených povinností je dát znamení o změně směru jízdy při předjíždění cyklisty. Zde je nepodstatné, zda při předjíždění dochází k vybočení ze směru jízdy. Znamení se dává proto, aby se předala informace o přítomnosti cyklisty řidičům vzadu. Znamení je třeba ponechat po celou dobu předjížděcího manévru, samozřejmě řeč je o případu, kdy se znamení dává směrovými světly. Mnoho řidičů nechápe rozdíl mezi takzvaným piktogramovým koridorem pro cyklisty a vyhrazeným jízdním pruhem pro cyklisty. Zatímco první z nich slouží jen k usměrnění provozu a prakticky z něj nic neplyne, naopak při odbočování (nejčastěji vpravo) a křižování vyhrazeného jízdní pruhu pro cyklisty je třeba dát cyklistům jedoucím v tomto pruhu přednost v jízdě. I řidiči, vědomi si této povinnosti, mohou mít problém, pokud se cyklista nachází v mrtvém úhlu pravého vnějšího zpětného zrcátka jejich vozidla. Relativně novou povinností řidičů je povinnost neohrozit cyklistu jedoucího po přejezdu pro cyklisty.

Cyklisté si nemohou myslet, že jsou něco víc než pouhými řidiči nemotorových vozidel. I oni se mohou snadno dostat do střetu se zákonem.

Minimální boční odstup od cyklisty je závislý na rychlosti jízdy

Pro cyklistovu bezpečnost je důležité, s jakým bočním odstupem jej ostatní řidiči předjíždějí.

Zákon k tomu nic neříká, ale při střetu cyklisty s jiným vozidlem, typicky při pádu cyklisty, jenž je předjížděn, bude se bezesporu zkoumat, zda odstup ponechaný řidičem jiného vozidla od cyklisty při předjíždění byl dostatečný. K tomu existuje soudně znalecké doporučení, které většina soudců akceptuje a kterým se při rozhodování řídí. Za bezpečný odstup se podle tohoto doporučení považuje 50 cm plus každý další 1 cm za 1 km/h rychlosti jízdy předjíždějícího vozidla. Tedy při rychlosti 50 km/h bude za dostatečný považován odstup nejméně jeden metr. Toto by řidiči měli brát v úvahu, mimo jiné s ohledem na fakt, že předjíždění cyklisty nemůže být důvodem pro přejetí takzvané plné čáry.

Cyklistickálobby sílí

Na závěr ještě zmínka o působení na tvorbu zákona o provozu na pozemních komunikacích. Málokdo tuší, jak silná je cyklistická lobby právě v oblasti pravidel provozu. Jejím výsledkem je množství výsad, kterých cyklisté v provozu požívají. Jistě, jsou to zranitelní účastníci a pro jejich bezpečí je třeba rozhodně mnohé dělat, o tom není sporu. Ovšem otázkou je, zda se práva cyklistů v provozu na pozemních komunikacích nepohybují za pomyslnou čarou spravedlivosti. Vedle vyhrazeného jízdního pruhu pro cyklisty existuje ještě piktogramový koridor a nově dokonce též jízdní pruh pro cyklisty, od toho vyhrazeného prakticky neodlišitelný, s otázkou, proč vlastně vznikl. K právu předjíždět zprava a shromažďovat se v prostoru pro cyklisty přibylo právo nebýt ohrožen při jízdě po přejezdu pro cyklisty. Jednou z nejžhavějších novinek je cyklistická zóna. Do ní mohou vjet ostatní vozidla pouze v případě, že jim je vjezd dopravní značkou výslovně povolen. Ale hlavně, cyklista opouštějící cyklistickou zónu není povinen dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím po jiné komunikaci, jak je tomu při opouštění obytné nebo pěší zóny. Tuto skutečnost by řidiči motorových vozidel měli brát opravdu vážně.

Ale jednoznačně nejkontroverznějším tahem cyklistické lobby je přesvědčení skupiny senátorů k návrhu novely zákona, která by umožnila cyklistům jízdu na kole pod vlivem alkoholu, dokonce až do hranice 0,8 promile. Z důvodové zprávy předkladatelů návrhu cituji: „Lze považovat za absurdní, že například na Moravě byly vybudovány za užití veřejných peněz vinařské cyklostezky, které cíleně vedou územím s vinohrady a v okolí vinných sklepů a přitom je na základě právních předpisů mnohdy i malé ochutnání vína cyklistou postihováno.“

Takže stačí zřídit vinařskou stezku a důvod povolit cyklistům jezdit pod vlivem alkoholu je na světě. O snaze dotčených senátorů přispět ke zvýšení dopravní bezpečnosti si čtenář udělá úsudek sám. Nám přijde uklidňující konstatování, že jak vláda, tak Poslanecká sněmovna s návrhem vyjádřila svůj nesouhlas.

Kdo má větší převahu?

Pravidel, která upravují vzájemnou koexistenci cyklistů s ostatními účastníky silničního provozu, je tedy více než dost. Je třeba je znát, a to oboustranně, a je třeba je dodržovat, rovněž oboustranně. Řidiči motorových vozidel si nemohou myslet, že mají nad cyklisty převahu jen proto, že mají větší a pevnější vozidla. A cyklisté si zase nemohou myslet, že jsou něco víc než pouhými řidiči nemotorových vozidel. Naopak by měli mít stále na paměti, že dostat se do střetu se zákonem je i pro ně velmi snadné.

Pro 2. vydání magazínu Business-Car napsal Robert Kotál, Dopravní akademie