Od začátku roku 2026 se na českých silnicích otevírá další kapitola automatizace řízení. Legislativa už připouští provoz vozidel s takzvanou podmíněnou automatizací (SAE Level 3). To je zásadní rozdíl oproti systémům, na které jsme zvyklí dnes. Poprvé totiž jde o úroveň, kdy může vůz za přesně daných podmínek převzít kompletní řízení – nejen držet rychlost nebo stopu v pruhu, ale zároveň sám sledovat okolí a průběžně vyhodnocovat dopravní situaci.
Neznamená to ale, že by se z auta stal bezbřehý „autopilot“. Level 3 je striktně svázaný pravidly a podmínkami, které musí být splněné, aby vůbec bylo možné režim aktivovat. A i když v tu chvíli přechází odpovědnost za samotné řízení na systém, řidič zůstává v autě stále klíčovým článkem – musí být způsobilý, připravený převzít kontrolu a dodržovat povinnosti, které s řízením přímo nesouvisí.
Co znamenají úrovně SAE a proč na nich záleží
Aby bylo jasné, kdo v dané situaci „řídí“ a kdo nese odpovědnost, používá se mezinárodní škála SAE, která popisuje, do jaké míry je vozidlo schopné zastoupit roli řidiče.
SAE 0: Auto může řidiči pomáhat jen okrajově – například varováním nebo krátkým zásahem v nouzi (typicky nouzové brzdění). Odpovědnost i řízení zůstává po celou dobu na člověku.
SAE 1: Systém umí automatizovat jednu řídicí funkci. V praxi nejčastěji tempomat (rychlost) nebo asistent udržování v pruhu (směr). Řidič stále řídí a je plně odpovědný.
SAE 2: Auto zvládne současně automatizovat dvě řídicí funkce, typicky rychlost i vedení v pruhu. Přesto pořád platí, že řidič musí situaci nepřetržitě sledovat, držet kontrolu a nést plnou odpovědnost.
Teprve SAE 3 přináší kvalitativní skok. Podmíněná automatizace je první úroveň, kdy může vůz řídit sám – ovšem jen ve chvíli, kdy splní předem dané požadavky. Typicky jde o kombinaci funkčních senzorů a systémů, vhodné lokality, dopravní situace a počasí. Jakmile vůz vyhodnotí, že jsou podmínky splněné, sám nabídne řidiči možnost převzetí řízení systémem. Aktivace ale probíhá až po potvrzení řidičem.
V současné homologované podobě se režim Level 3 vztahuje na komunikace se směrově oddělenými pruhy, tedy zejména dálnice a vybrané rychlostní úseky, kde se standardně nepředpokládá přítomnost chodců a cyklistů. V aktivním režimu pak vůz monitoruje provoz, drží se v pruhu a reguluje rychlost.
SAE 4 označuje plně automatizované systémy, které v přesně vymezených podmínkách a lokalitách zvládnou jízdu i bez přítomnosti řidiče. Typickými příklady jsou autonomní minibusy, logistická vozidla nebo robotaxi. Do stejné kategorie se často řadí i autonomní parkování v parkovacích domech. V některých scénářích se zmiňuje i možnost vzdáleného dohledu či zásahu, tedy takzvaná teleoperace.
SAE 5 je pak teoretický vrchol, kdy je vůz schopný jezdit kdykoli a kdekoli bez omezení. V takovém případě se už ani nepočítá s tím, že by měl volant nebo klasické ovládací prvky.
Odpovědnost a povinnosti: co se mění a co zůstává
Jakmile je Level 3 aktivní, přebírá odpovědnost za úkony související se samotným řízením systém vozidla. To je právě klíčový rozdíl proti Levelu 2, kde je i při „poloautonomní“ jízdě odpovědný vždy řidič.
Zároveň ale platí několik důležitých limitů:
-
Řidič nemusí nepřetržitě sledovat provoz, ale musí být schopen řízení převzít, kdykoli ho k tomu vůz vyzve.
-
Řidič i v režimu Level 3 musí dodržovat další povinnosti, které se netýkají samotného vedení vozidla, například nesmí telefonovat, musí být připoutaný, nesmí být pod vlivem alkoholu nebo drog, a nadále odpovídá třeba i za správné upevnění nákladu nebo technický stav vozidla.
Důležitou součástí Levelu 3 je definovaný proces předání řízení zpět řidiči. Homologační předpisy stanovují, že vozidlo musí dát řidiči časový prostor minimálně 10 sekund. Cílem je vyloučit situaci, kdy by systém požadoval převzetí řízení „na ránu“ bez možnosti bezpečné reakce. Pokud nastane nenadálá situace, kterou by řidič bez varování nemohl zvládnout, musí ji systém v první fázi řešit sám.
Černá skříňka jako rozhodčí
Vozidla s automatizací jsou povinně vybavena pokročilým záznamovým zařízením, které funguje jako automobilová „černá skříňka“. Ta zaznamenává, kde a jak se auto pohybovalo a v jakém režimu – tedy i to, zda řídil člověk, nebo byl aktivní automatizovaný režim.
Součástí pravidel je i povinnost řidiče v případě potřeby tento záznam zpřístupnit Policii ČR nebo Vojenské policii. Pokud řidič zpřístupnění odmítne, posuzuje se situace tak, jako by vozidlo řídil on.
Co se stane, když vůz vyzve řidiče k převzetí řízení a ten nereaguje? Systém nejprve zopakuje výzvy. Pokud ani poté nedojde k reakci a situace je mimořádná, vozidlo má provést takzvaný manévr minimálního rizika. Vybere místo bezpečné k zastavení a postupně vozidlo dovede do klidového stavu. V rámci manévru může i samočinně měnit jízdní pruh, ovšem pouze tak, aby ostatní účastníky provozu neohrozilo ani nepřiměřeně neomezilo. Po zastavení aktivuje výstražná světla.
Zároveň platí zásadní hranice, pokud řidič výzvy k převzetí řízení ignoruje, odpovědnost se následně přenáší zpět na něj – režim automatizace není „omluvenka“ pro nečinnost.
Zdroj: Ministerstvo dopravy
