Nafta v Evropě neprožívá velký comeback, spíš návrat do některých rolí, kde elektromobil pořád znamená příliš mnoho kompromisů. Přesně tenhle vzkaz v posledních týdnech zazněl hned dvakrát. Jednou velmi viditelně v politice, podruhé tiše v produktových plánech jednoho z největších koncernů.
Symbolickou vlnu spustil případ z Německa. Ministr financí spolkové země Severní Porýní Vestfálsko Marcus Optendrenk vyměnil služební BMW i7 za dieselové Audi A8 a vysvětlil to prakticky. V Düsseldorfu mu elektromobil fungoval, jenže při cestách napříč rozlehlým regionem začaly dojezd a nabíjení narážet na realitu pracovního režimu a nabitého kalendáře. Podle německých médií navíc nejde o osamělý výstřelek, část jeho kolegů z kabinetu se vydala podobnou cestou.
Tohle chování samo o sobě neznamená, že se Evropa vrací do éry, kdy diesel dominoval. Čísla spíš ukazují, jak hluboko spadl. Zatímco kolem roku 2015 se na některých trzích pohyboval zhruba kolem poloviny prodejů, v EU už v roce 2025 tvořil jen 8,9 procenta nových registrací. Právě proto ale může být i malé „selektivní oživení“ vidět a je relevantní pro fleetové manažery, kteří řeší dlouhé nájezdy, nepravidelné trasy a rychlý obrat aut v provozu.
Důvod, který Stellantis uvádí, je prostý. Trvalá poptávka zákazníků. V kontextu posledních let to zároveň působí jako obranný manévr proti tlaku konkurence, zejména čínských výrobců, kteří staví hlavně na elektromobilech. Diesel totiž pořád nabízí něco, co v reálném provozu rozhoduje. Velký dojezd, rychlé tankování a menší závislost na nabíjecí infrastruktuře, což je u části firemních flotil pořád klíčový argument.
Celý obraz tak spíš připomíná přenastavení kurzu než návrat starých časů. Elektromobilita roste a diesel jako masová volba se už nevrátí, zároveň ale mizet nechce. Pro vozové parky to znamená jediné. Tam, kde dává baterie smysl, bude dál posilovat. Tam, kde provoz vyžaduje dlouhé denní nájezdy, minimální prostoje a rychlé doplnění energie, se diesel ještě nějakou dobu udrží jako pragmatická alternativa.
