Dopravní nehoda má z pohledu odškodnění jednoduchý základ. Kdo ji zaviní, nemůže očekávat kompenzaci z povinného ručení druhého vozidla. Poškození členové posádky ji naopak zpravidla uplatnit mohou. Jenže mezi těmito dvěma krajními situacemi existuje řada okolností, které výši vyplacené částky dokážou výrazně změnit.

Nejde pouze o alkohol za volantem, který patří mezi nejznámější důvody pro krácení nebo odmítnutí plnění. Podle společnosti Vindicia se při posuzování nároku sledují i méně nápadné chyby, jež mohou ovlivnit následky nehody. Právě tady začíná problém. Pojišťovna se totiž neptá jen na to, kdo boural, ale i na to, zda zraněný člověk svým chováním nezvýšil rozsah škody.

Typickým příkladem jsou bezpečnostní pásy. Připoutání má být automatické ještě před nastartováním, přesto se stále najdou řidiči i cestující, kteří ho ignorují nebo pás pouze zapnou naprázdno, aby obešli signalizaci auta. Při nárazu tím neohrožují jen sebe. Nepřipoutané tělo se může uvnitř kabiny pohybovat jako těžký předmět, zranit ostatní členy posádky nebo vyletět z vozu. I relativně pomalý městský náraz, při kterém vystřelí airbag, může u nepřipoutaného člověka skončit podstatně hůř.

Právě proto se nepoužití pásů promítá do odškodnění. Jestliže se prokáže, že by připoutání zmírnilo následky nehody, může být kompenzace krácena. Netýká se to jen řidiče. Stejný problém může nastat i u spolujezdců, kteří jsou jinak při nehodě považováni za poškozené. Zvláštní důraz platí u dětí, za jejichž bezpečnost odpovídají dospělí. Nestačí je pouze posadit na zadní sedadlo. Podle věku a výšky musejí cestovat v odpovídající autosedačce nebo zádržném systému, který je pro jejich tělo bezpečnější než samotný pás.

Další riziko představují zvířata převážená v kabině. Pes ležící na zadních sedadlech může působit neškodně jen do chvíle, než se splaší, vběhne k pedálům nebo se při prudkém brzdění nekontrolovaně pohne vpřed. Řidič má povinnost zvíře zajistit tak, aby neohrožovalo posádku, sebe ani ovládání auta. U menších a středních psů lze použít přepravku, speciální pás nebo autosedačku, u větších plemen dává smysl oddělený prostor v zavazadelníku.

Stejná logika platí pro náklad. Volně položená taška, kufr, nářadí nebo pracovní materiál se při nárazu mění v neřízenou hmotu. U osobních aut to bývá podceňované, u služebních kombíků a dodávek je riziko ještě vyšší. Vozidla používaná k podnikání mají často převážet vybavení oddělené od prostoru pro posádku, a pokud chybí přepážka nebo síť, může být problém už při běžné silniční kontrole. Po nehodě je situace vážnější, protože špatně zajištěný náklad může přímo zhoršit zranění.

Samostatnou oblastí jsou zbraně. Jejich převoz má svá bezpečnostní pravidla a rozhodně nepatří volně na zadní sedadlo. Puška položená v kabině může při nehodě zranit posádku, vystřelit nebo se po havárii dostat do rukou nepovolané osoby. V takovém případě už nejde jen o dopravní opomenutí, ale o nebezpečné selhání při manipulaci s předmětem, který vyžaduje zvláštní odpovědnost.

Opomíjeným tématem je obuv. Zákon sice běžně neříká, v jakých botách smíte řídit, ale řidič musí být schopen auto bezpečně ovládat. Žabky, pantofle nebo vysoké podpatky mohou sklouznout, zaseknout se u pedálu nebo zpomalit reakci. Samy o sobě tedy nemusejí znamenat vinu za nehodu, mohou se ale stát argumentem při posuzování spoluzavinění nebo rozsahu následků.

Praktický dopad ukazuje případ řidičky, která se vracela z pracovní akce v jehlových podpatcích. Do cesty jí vjelo auto, které jí nedalo přednost. Při prudkém brzdění si ale vlastní botou poranila nárt, v reakci na bolest strhla volant a narazila do stromu. Odškodnění získala, protože nehodu primárně nezavinila, ale bylo jí kráceno o polovinu. Důvodem nebyla samotná nehoda, nýbrž závěr, že nevhodná obuv přispěla k jejím následkům.

Pro řidiče z toho plyne jednoduché pravidlo. Odškodnění po nehodě se neodvíjí jen od policejního závěru o viníkovi. Zkoumá se také chování poškozeného, míra jeho opatrnosti a to, zda neporušil základní bezpečnostní zásady. Pásy, dětská sedačka, zajištěný pes, upevněný náklad a vhodné boty proto nejsou jen otázkou prevence. Mohou rozhodnout i o tom, zda pojišťovna vyplatí plnou částku, nebo ji výrazně sníží.