Evropská snaha urychlit elektrifikaci firemních vozových parků se dostává do složité legislativní fáze. Návrh nařízení o čistých firemních vozidlech, který Evropská komise představila loni v prosinci jako součást širšího automobilového balíčku, měl z velkých firemních flotil udělat hlavní nástroj rychlejšího přechodu k elektromobilitě. Po několika měsících je ale zřejmé, že výsledná podoba pravidel zdaleka není jistá.
Proti návrhu se v Evropském parlamentu objevily stovky pozměňovacích návrhů. Část poslanců požaduje zmírnění povinných cílů, jiní chtějí závazný charakter úplně zrušit nebo změnit formu pravidel z nařízení na směrnici. To by členským státům poskytlo větší volnost při zavádění do praxe. Sporná je také samotná definice čistého vozidla. Některé návrhy chtějí vedle elektromobilů uznat i obnovitelná paliva, zatímco jiné naopak požadují přísnější zaměření pouze na bateriové elektromobily a vyřazení plug-in hybridů.
Původní záměr Evropské komise byl přitom poměrně jednoznačný. Velké společnosti měly prostřednictvím svých vozových parků urychlit poptávku po nízkoemisních a bezemisních automobilech. Do roku 2030 měl průměrný cíl v Evropské unii odpovídat 69 procentům vozidel s nulovými nebo nízkými emisemi, přičemž minimálně 45 procent mělo připadnout na vozidla s nulovými emisemi. U lehkých užitkových vozidel byl návrh mírnější: 40 procent vozidel s nulovými nebo nízkými emisemi a 36 procent elektromobilů.
Cíle neměly být ve všech zemích stejné. Komise počítala s jejich odstupňováním podle HDP na obyvatele, aby se zohlednily rozdílné ekonomické podmínky jednotlivých států. Jinými slovy, od bohatších zemí s rozvinutější infrastrukturou by se očekával rychlejší postup než od států, kde je dostupnost elektromobilů, nabíjení i kupní síla firem na nižší úrovni.
Návrh se měl vztahovat na velké společnosti. Ty jsou definovány jako podniky splňující alespoň dvě ze tří podmínek: bilanční suma nejméně 25 milionů eur, obrat alespoň 50 milionů eur nebo minimálně 250 zaměstnanců. Takových firem je v Evropské unii jen 0,16 procenta ze všech podniků. Jejich význam pro automobilový trh je ale zásadní. Podle podkladů k návrhu se podílejí na 60 procentech registrací nových osobních aut a až 90 procentech registrací nových dodávek v EU.
Právě proto se Komise zaměřila na firemní flotily. Regulace relativně malého počtu podniků by mohla vytvořit silný tlak na celý trh, od výrobců přes leasingové společnosti až po infrastrukturu. Jenže stejná logika je zároveň zdrojem odporu. Povinné cíle by se v praxi dotkly firem, které auta nakupují, leasingových společností, půjčoven, správců vozových parků i koncových uživatelů služebních aut.
Zásadní výhrady má k návrhu Leaseurope, bruselská federace zastupující evropské leasingové a půjčovní společnosti. Její postoj je důležitý, protože právě leasingový sektor by nesl významnou část praktických dopadů připravovaných pravidel. Členové Leaseurope podle organizace zastupují více než každé druhé vozidlo prodané v Evropě a za poslední tři roky přibližně 60 procent všech nově registrovaných elektromobilů. Zákaznickou základnu tvoří zhruba ze 70 procent malé a střední podniky.
Generální ředitel Leaseurope Richard Knubben označil právně závazný mandát založený na uměle stanovených cílech za nepřijatelný. Podle jeho argumentace nelze přechod na novou technologii vynutit pouze regulatorním příkazem. Firmy a spotřebitelé ji začnou masově používat tehdy, když jim nabídne vyšší užitnou hodnotu, provozní smysl a ekonomickou výhodnost.
Leaseurope dlouhodobě upozorňuje, že elektrifikaci firemních flotil neurčí pouze politický cíl, ale kvalita celého podpůrného prostředí. To zahrnuje dostupnou a spolehlivou nabíjecí infrastrukturu, vozy odpovídající skutečným potřebám provozu, předvídatelné celkové náklady vlastnictví i dostatečně funkční trh s ojetými elektromobily. Bez těchto podmínek by podle leasingového sektoru hrozilo, že povinné cíle vytvoří náklady a administrativu, ale nepřinesou odpovídající efekt.
Legislativní proces navíc nyní nemá jednotné tempo. Hlasování v příslušných výborech Evropského parlamentu pro dopravu a životní prostředí se očekává v listopadu. Rada Evropské unie podle dostupných informací nechce v jednáních o firemních flotilách pokračovat, dokud nebude jasnější podoba kritérií „Vyrobeno v Evropě“, která souvisejí se zákonem o průmyslovém urychlovači. Parlament a Rada se tak mohou pohybovat podle rozdílných časových plánů.
Pozměňovací návrhy budou nyní zpracovávat zpravodajové François Kalfon a Tiemo Wölken. Jejich úkolem bude najít z velkého množství požadavků ucelenou podobu kompromisu. Už nyní je ale zřejmé, že původní návrh Komise může doznat zásadních změn. Ve hře zůstává zmírnění cílů, změna právní formy, úprava definice čistých vozidel i přesnější zohlednění rozdílů mezi jednotlivými státy.
Zastánci rychlé elektrifikace naopak varují, že přílišné rozmělnění návrhu by mohlo oslabit konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu. Argumentují tím, že firemní flotily jsou pro trh s novými vozy klíčové a jejich elektrifikace by pomohla vytvořit větší objem poptávky po bateriových elektromobilech. To by mohlo posílit evropské výrobce v soupeření s čínskou konkurencí, která v oblasti elektromobilů rychle získává podíl.
Co to znamená pro flotily?
Pro provozovatele flotil je současná situace především zdrojem nejistoty. Není jasné, zda bude mandát přijat v závazné podobě, jaké cíle nakonec stanoví, koho přesně se budou týkat a jak budou započítávány jednotlivé typy pohonů. Firmy tak nemají pevný regulatorní rámec, podle něhož by mohly plánovat obnovu vozového parku na několik let dopředu.
To ale neznamená, že by dávalo smysl elektrifikaci odkládat. Praktický přístup bude pravděpodobně stejný bez ohledu na finální podobu legislativy: elektromobily nasazovat tam, kde už dnes dávají provozní a ekonomický smysl. Typicky půjde o vozy s pravidelnými trasami, zajištěným nabíjením, vyšším městským podílem provozu nebo tam, kde celkové náklady vlastnictví vycházejí příznivěji než u spalovacích aut.
Návrh evropského mandátu pro čisté firemní flotily tak ukazuje širší problém přechodu k elektromobilitě. Politická ambice je jasná, ale praktické provedení naráží na rozdílné podmínky trhů, infrastruktury, kupní síly i provozních potřeb firem. Pokud má elektrifikace ve firemních flotilách skutečně zrychlit, nebude rozhodovat jen legislativní cíl pro rok 2030, ale hlavně to, zda elektromobily nabídnou firmám použitelnou, dostupnou a ekonomicky obhajitelnou alternativu.
